Maid Café

K Maid café jsme se dostali docela zajímavým způsobem. Maid Café je, řekněme...velice specifický podnik pro mladé, chozením do něhož se zpravidla lidi nechlubí. Je zároveň symbolem zvláštnosti japonské kultury mimo Japonsko. Představte si růžové místnosti. Mnoho mladých Japonek, převlečených do kostýmů francouzských služek, servilně oslovující všechny zákazníky "Ó můj honosný pane, co si, prosím, račte přát?" "Děkujeme, pane, že jste poctil náš skromný podnik Vaší vznešenou návštěvou". Proč zrovna kostýmy služek? To nevíme, ale zdá se to v Japonsku poměrně populární - a, jak jsem sledoval, i mezi našimi nejmenovanými známými a kamarády.

Před vstupem obdrží každý do ruky Pravidla s velkým P, připomínající EULA k softwaru. Mimo jiné - žádné fotky, žádné doteky! Maidky jsou tu na koukání a na tváření se na vás co nejroztomileji. Pokud jim zaplatíte, rády se s Vámi i vyfotí a následně Vám napíší prvotřidní věnování - takové, že pokud máte hodně fantazie, může to pro vás i něco znamenat. Zaplatíte více a maidky si s vámi dokonce zahrají i infantilní hru (zde s krokodýlem)! Musím ale uznat, že slečny tu byly talentované - přestože jim může být něco kolem 16ti let (ověřeno s Makiko - prý pro její žáky je to populární "zaměstnání) během našeho krátkého pobytu měly jedno vystoupení na jevišti a dokázaly vskutku neohroženě tvořit zábavu pro celé osazenstvo.

O "osazenstvu" by se dalo napsat jistě pěkných pár odstavců. Vy, kdo jste otaku, už víte. Pro ty ostatní: nejsou to zdaleka jen mladí páni, jak by se dle věku slečen dalo čekat. Spousta z nich naopak byli velice staří páni, kteří mají velice rádi mladé kreslené postavičky (ti zejména platí za hraní si s maidkami). Ale byli tu ještě i obskurnější hosté - před námi například vstoupila dvojice mladých dívek. Byl tam i jeden mladý pár. Dokonce i jedni rodiče. Osazenstvo vskutku pestré, a kdo ví co z toho každý z nich má. Rozhodně hodnotná kapitola do našeho notýsku "Japonsko je podivné".

Vždycky jsem si říkal, jak je to doopravdy s fenoménem otaku, kdy zatímco Evropani a Američani o sobě hrdě hlásí, že otaku jsou, o Japonsku bylo napsáno, že zde se jejich jmenovcům radši zdaleka vyhýbají. Pokud můžu soudit dle asociálně se tvářících, tichých třicátníků, platících za hraní infantilní hry s maidkou poloviny jejich věku, konzumující ji pohledem s pomyslnou slinou v koutku - už to chápat není vůbec žádný problém.

Zmínil jsem zajímavý způsob přijití k návštěvě Maid Café. Šli jsme tam s učitelkou odborné školy, které ještě ve škole byl kolega učitel schopný doporučit "opravdu dobrou" maid-kavárnu. Čekal bych, že se na takovéto podniky budou všichni do společnosti začlenění dívat skrz prsty, ale vůbec. Naopak, naše milá průvodkyně to sama chtěla vyzkoušet, prý o tom její studenti mluví, a sama nás přesvědčovala, že to musí být zajímavé. A co bychom byli, kdybychom této kulturní exkurzi měli něco namítat J